Všechno to začalo v sobotu v 7 hodin večer. Skočil jsem do obchodu pro nějaké dobroty a po příchodu se kontrakce mojí ženy začaly zpravidelňovat a stupňovat. Vyšli jsme po schodech našeho studeného anglického bytu do ještě studenější koupelny a začali se sprchováním pupíku a beder. Snažili jsme se aspoň trošku změřit kontrakce a mezery mezi nimi, ale moc nám to nešlo. Nakonec se milovaná rozhodla, že si napustí vanu a bude se v ni pomalu uvolňovat. V podstatě se nic moc v tuhle dobu nedělo. Čekali jsme s ženou na posun dítěte přes děložní hrdlo. To ale stále nepřicházelo. Po pár hodinách začala moje milá s vyprazdňováním, takže lítala z vany na záchod. Kontrakce začínaly nabírat na síle. Potom jsme bohužel udělali docela chybu, jelikož jsme si pár hodin před porodem rozmixovali ovoce, ale to bylo odpoledne a nikdo nemohl tušit, že budeme rodit. Z džusu se jí velmi navalovalo a začala zvracet. To zaseklo doposud klidné kontrakce. Hlavně asi z důvodu změny stahů a trošku jsem cítil, že se malý polekal. Následně se kontrakce zeslabily a bříško bylo celé ztuhlé. K tomu všemu začala má žena občas tlačit a tím podpořila svoji celkovou ztuhlost. Takhle to pokračovalo dalších X hodin. Takže ponaučení pro příště – nepít džusy a nezačínat tlačit, nepomůže to. Křik, nulový posun mimina, narůstající nervozita a únava. Dvanáct hodin, stále se nic nezměnilo. Zkoušeli jsme všechno, ležet v posteli, sedět v posteli, chodit kolem postele, sprchovat se, koupat se, tancovat. Nic nezabíralo. Zrovna když jsme leželi a chvilku spali a chvilku řvali, jsem se opravdu nasral, vzal ženu z postele do vany, napustil teplou vodu a začal opakovat: „dýchej zhluboka, výdech a nádech, jsi uvolněná a otevřená“. Popravdě nevím, jak mě to napadlo, jestli z únavy, zoufalosti anebo mě osvítil duch svatý, ale ono to začalo zabírat. Ještě dodám, ze jsem knihu hypnoporod nedočetl a k těm nejdůležitějším pasážím jsem se nedostal. Ženuška přestala tlačit, křičet a dokonce chvílemi ve vaně usínala. Drobek se po své snížené aktivitě, jež nastala po prvním zvracení, zase probral a začal mamince moc pomáhat. Jí se začaly vyplavovat hormony ještě více a měla opravdu „sjetý výraz“. Při každém desátém vydechnutí zkoušel bobek projít děložním hrdlem a nakonec se mu to povedlo. Nasměroval jsem ženu za neustálé hypnózy pomocí slov do polohy v čupu a to už se začaly projevovat pozitivní změny. Venku už svítilo slunce a najednou jsme všichni tři dokázali spolupracovat s maminčiným dýcháním. Když ucítila hlavičku v pochvě, tak praskla voda, to byl nejspíš důvod, proč nemohla děťátko vytlačit z děložního hrdla. Hlavička byla obalena vodou a vakem blan. Po pěti hodinách a opravdu hrdinském výkonu, moje žena porodila hlavičku. Za pět sekund bylo moje maličké Já ve vodě a díky mázku bylo kluzké jak rybička. Vytáhl jsem ho z vody a předal té nejlepší ženě na světě, kterou za její spanilou jízdu tolik obdivuji. Já bych to, co zvládla ona, nezvládl. Máme nádherné hladové dítě a těším se, až si s ním jednou u nějakého dobrého pití o tomhle zážitku popovídám. Taky děkuji všehomíru za to, že mě v těch nejtěžších chvílích instruoval a díky čemuž jsem ani na chvíli nedostal strach a potřebu volat někoho o pomoc.
PS: Ještě vzkaz všem budoucím otcům, jenž přemýšlejí, že budou se svou ženou rodit. Jděte do toho! Je to ten největší a nejúžasnější zážitek, na který nikdy nezapomenete, a navíc pochopíte, jak moc je to pro vaši drahou polovičku náročné. Jen srab zvládne dítě udělat, a pak si přijít pro hotové do porodnice, jen pravý muž si dítě porodí sám se svojí ženou! I když ne každý na to má, přijde mi nepochopitelné, proč někteří muži (většina?!) nerespektují přání své ženy rodit tam, kde chce ona a kde se cítí bezpečně. Stejně tak, proč nechtějí ženu provázet porodem a být u narození vlastního potomka. Jde jen o přání ženy. Kdyby mne moje milovaná u porodu nechtěla, její přání bych respektoval.
PSS: Miminko se narodilo ve vaku blan a byl to náš první lotosový porod. Placenta s pupečníkem odpadla sama pátý den od porodu.
