Večer jsem uléhal s pohledem na Ivetky bříško a s myšlenkou, že ještě máme čas. Asi o deset minut později mě budí Ivetka. „Zlato, mně asi praskla voda.“ Pohledem na hodiny kontroluji čas. Je 4:45. Jsem nevyspalý, ale tohle nehraje vůbec žádnou roli. Je to tady. My budeme mít miminko. Čekání, které se mělo ještě protáhnout o dva týdny, je u konce. Miminko už chce za námi. Takže táto, čistou hlavu a začni se starat. Ivetka zatím vypadala dobře a bolesti se nijak neprojevovaly. Domluva zněla jasně – Jak to začne, tak máme volat. Takže, telefon do ruky a u Více…

Porodní příběh nám jeho autor poskytl formou odkazu na své webové stránky.

Na prvý pohľad je táto téma akosi mimo “mužský kruh”. Našťastie len na prvý.. V dnešnej dobe sa už mnoho mužov aj žien otvára plnému prijatiu svojho mužského a ženského princípu, čo v praxi znamená uznať naše rozdiely. Teda že my muži sme INÍ, ako vy ženy. WAU. Aké prosté a jednoduché. V každom prípade prosté a jednoduché je to len teoreticky.. Intelektuálne. Na úrovni rozumu. Uznať a prijať tento fakt na všetkých úrovniach už nie je také ľahké. Byť ako muž pri pôrode je ale úplne vzdialené akémukoľvek mudrovaniu a rozumovaniu. To je prosto prejav rozdielu medzi mužmi a Více…

Všechno to začalo v sobotu v 7 hodin večer. Skočil jsem do obchodu pro nějaké dobroty a po příchodu se kontrakce mojí ženy začaly zpravidelňovat a stupňovat. Vyšli jsme po schodech našeho studeného anglického bytu do ještě studenější koupelny a začali se sprchováním pupíku a beder. Snažili jsme se aspoň trošku změřit kontrakce a mezery mezi nimi, ale moc nám to nešlo. Nakonec se milovaná rozhodla, že si napustí vanu a bude se v ni pomalu uvolňovat. V podstatě se nic moc v tuhle dobu nedělo. Čekali jsme s ženou na posun dítěte přes děložní hrdlo. To ale stále nepřicházelo. Po pár Více…

První porodní příběh naší rodiny začnu vyprávět vcelku zeširoka, protože tak jako rodina zasahuje do celých rodů a porod začíná mnohem dříve než s prvními vlnami stahů, tak i náš příběh začal někdy v našich dětstvích. No, až tak zeširoka vyprávět nebudu. Trávili jsme moře času lepením na sebe, které plynule přecházelo v jemný až tvrdší sex a třeba zase zpátky a jednoho dne jsme se shodli, že nás vzrušuje představa, že bychom se nebránili dětem. Jak já jsem rád, že jsme o tomhle nepřemýšleli. Téměř první, co Lenku napadlo, když zjistila, že její jiný stav není žádný klam, bylo se objednat Více…

Chci důkaz místo slibů – láska si žádá víru a statečné srdce 19. 10. 2016 Porodem doma jsem chtěl Lucince darovat jeden z nejcennějších dárků na světě. Vyjádření lásky a pochopení pro přirozenou cestu příchodu dítěte na svět jako součást uzdravení jejího srdce po předchozích porodech, a uchopení – přijetí ženské moci jako vlčice. Měl jsem obavy, že jsem si na sebe ušil bič či jsem si nabral větší sousto, než sním. Porod byla přitom naše společná práce, a to mě uklidnilo. Muž není stavěný, aby sám zvládl porod. „Pojď ji prosím chytit.“ řekla moje žena zapřená v úzké koupelně Více…

Narození dítěte. Vlastního dítěte. Zrození otce. Změna stavu. Doživotně. Již nikdy to nebude stejné jako dřív. Co o tomto univerzálním a přesto jedinečném a hluboce intimním jevu lze napsat a veřejně sdílet? Zažil jsem to (zatím) dvakrát a spolu s mým svatebním dnem patří narození našich dcer k mým nejkrásnějším dnům v životě. Jistou předehrou k mému zrození jako otce asi byl ten fakt, že jsem se stal o několik let dříve pejskařem – nejdříve ke mně doputovala rodinou mé ženy starší pudlí fenka, o kterou jsem se začal zčistajasna starat, a po jejím odchodu do psího nebe jsme si pořídili malou vizslí dračici. Více…

Porodní příběh nám jeho autor poskytl formou odkazu na svůj blog.

„Je to prosté, jako zázrak,  jako věčnost ve chvíli…“ (Jan Skácel) Je zimní pondělní odpoledne, hustě sněží, silnice je pokrytá namrzající bílou peřinkou. Přede mnou i za mnou je kolona kamionů a aut, vlekoucí se za velikým traktorem John Deer, který ne a ne odbočit. Vracím se z matriky na havlíčkobrodské radnici, byl jsem si tam vyzvednout rodný list svého druhého synka Kryštofa. Narodil se včera odpoledne za šest minut tři, téměř čtyřkilový, v šestém patře nemocnice, kde je v čekárně krásná dřevořezba čápa a na střechách okolo posedávají hejna vran. Teď, pětadvacet hodin po porodu, už je dávno doma Více…

Klapka – Úvod (poprvé): Těhotenství a přípravu na porod jsem moc neprožíval, ale o to víc to řešila Adélka. Přečetla pár knížek, objela několik porodnic (byla mj. až ve Vrchlabí) a hledala místo, kde by jí respektovali a do porodu zasahovali co možná nejméně. Nakonec rozhodla, že to bude Bulovka (s tehdy už dost uvadajícím CAPem). Asi v 7. měsíci těhotenství (tohle jen odhaduji) jsem utíkal uprostřed perného dne z práce, abychom šli na předporodní přípravu pořádanou nemocnicí. Připadalo mi to sice jako ztráta času (seznam porodního zavazadla – kartáček, pantofle, knížku…- nám mohli poslat mailem), ale chtěl jsem vypadat kooperativně a angažovaně. Více…